najděte si nás

Ne nadarmo vyspělé nauky praví, že příčiny naší nespokojenosti, trápení a neúspěchů je nutné hledat uvnitř nás samých. Nikdy nehledejme viníky a příčiny ve vnějším světě.

Prožívání života přináší různé situace a otřesy, působící na naši mysl i tělo: těžký a nečekaný rozchod, podraz od přítele nebo kamarádky, nevěra, ztráta zaměstnání, strach z těžké nemoci, šikana a ponižování, a to i třeba nevědomky prostřednictvím rodičů, možností a situací je celá řada. Mohou to být i záležitosti vzniknuvší již v prenatálním věku, při porodu, v dětství při naší výchově. Každá prožitá situace je navázaná na určitý emoční prožitek. Tento záznam se ukládá v tělesném a emočním sytému, i buněčné struktuře a jako emoční bolest zůstává uchována formou tzv. bloku, udržující nás v určitém životním postoji nebo strachu.

Nejčastější blok si vytvoříme my sami, přitom o tom vůbec nevíme. Kdo jen má trochu nějaké zkušenosti s ovládáním svého života, setkal se s různým vývojem a příčinami svých problémů, ví, jaké drobnosti mohou rozhodovat o stagnaci, nespokojenosti nebo nenaplněných cílech. Každý blok měl nějaký průběh a řešení svého odstranění, a to i za pomoci terapie. Zní to logicky a je na tom založeno vše kolem lidské spokojenosti a řešení samotných životů.

Naše sabotáže

Ovšem, dnes bych se chtěl zmínit o relativních maličkostech, obří důležitosti. Nejedná se mi o bloky a traumata z dětství, rozchodů, hledání našeho Já. Chtěl bych hovořit o mikro „kletbách" – blocích a zařeknutích, které z různých důvodů vyřkneme a vymyslíme, jako neviditelné sliby.

Každý z nás si vzpomene na situace, kdy pod tíhou bolesti z neúspěchu, viny, popřípadě pocitu závazku, ať již v duchu nebo nahlas, vyřkl určité stanovisko nebo slib. Mohlo to být cokoliv: „už nikdy nechci žádnou ženskou", „rodný dům nikdy neprodám", „stejně se to nikdy nenaučím", „nikdy jsem neměl peníze", „nikdy tě neopustím", „neboj, budeme mít svatbu a děti společně, to ti slibuji a přísahám", atd.

Znáte to? Vzpomínáte si? Našlo by se něco takového? Já myslím, že našlo, záleží na naší upřímnosti a schopnosti si to uvědomit.

„V ten okamžik, započne probíhat nevědomá sebedestrukce našich snů, plánů a snažení"

Síla myšlenky a slova je ohromná, naprosto zásadní. Je třeba si uvědomit, že vše co na Světě (a ve Vesmíru) je, vzniklo z myšlenky. Vše co jsme v životě vytvořili, náš samotný život vzniká z myšlenky a následného slova, kterým záměr podepisujeme, stvrzujeme a zesilujeme.

„Vždy platí, že nevědomé sebe blokování dělá každý, záleží, jak hluboce se nás tato kletba dotkne, jak zakoření. Někdy odezní sama, po několika dnech, popřípadě měsících. Může to tak být. Někdy však s námi poslušně setrvává roky a dekády, bez hnutí a náznaku odpoutání. A my se divíme, že nejde to, že nemáme tamto, že jsme stále sami."

A pokud v mezních situacích, ať již to je lítost, strach, vztek nebo smutek, dáme váhu určitému stanovisku následovaného emocí, máme o „úspěch" postaráno. Stane se něco, co ani netušíme. Jedná se o neviditelné kletby, na které velice rychle zapomeneme. Ovšem naše kvantové pole, energetický systém, buněčná informace a celý Vesmír pracuje a koná. Dostal objednávku a jasný impuls a plní, co bylo zadáno. A že to byl jen takový „kec" z lítostí, pouhé drobné rozčilení nebo smutek? To není důležité. Prostě se vše realizuje a uskutečňuje. Co potom, když se v bolesti nebo vzteku utápíme týden, dva, měsíce, kdy stále lamentujeme, to je panečku nálož. Do všech sfér vyšleme několikanásobné objednávky.

Ale pro zablokování již stačí pouhý okamžik, jedna myšlenka a věta. Druhý den, za hodinu, někdy za pět nebo minutu už dávno nevnímáme, jaké myšlenky proběhly naší hlavou a tělem, jaká slova byla vyřčena.

Prožité situace kolem rozchodu odnesl čas minulý a my toužíme po novém vztahu, ale on nepřichází. Není zbytí a my potřebujeme prodat rodný dům, i přes skvělou nabídku, kupec nikde v dohledu. Přes veškerou snahu a naše maximální nasazení v práci, pouhé drobné proudí jako naprosto neadekvátní odměna. A přes biflování a hodiny strávenými nad učebnicí angličtiny se nemůžeme posunout od „haveluk" ke kloudné větě.

Síla myšlenky a slova, a naše neviditelné kletby, které jsme si, ve vypjatých okamžicích života, na sebe sami přichystali, mohou být brzdou naší životní káry, která se v určité životní oblasti ne a ne hnout kupředu.

Takže vážení a milí, pozor na vztek, lítost a strach, když si takříkajíc nevidíme do úst a mohli bychom vyřknout něco naprosto zbytečného a nedůležitého. I to zbytečné a nedůležité ve spojení s emocemi má sílu záměru, který se jako na povel opravdu uskuteční.

Co se dá dělat, aby k něčemu takovému nedocházelo?

Je to těžké, přitom lehké. Chce to trochu nadhledu a trénink. Pokud pochopíme a přijmeme fakt, že síla myšlenky a slova je naprosto zásadní, cokoliv kdy řekneme a na co myslíme, se ve skutečnosti začne naplňovat, máme z jedné třetiny vyhráno.

Kontrola myšlenek a pozitivní myšlení je zásadní pojem v životě člověka.

Začneme-li vážit slova, vyhneme-li se nekontrolovatelným výbuchům hněvu, dopřejeme-li si prostor k zamyšlení, nebojíme-li se strachu být upřímní, dokážeme-li přes složité situace říci ne (v okamžiku kdy víme, že by ano byla pouhá zdvořilá lež, nebo vyjádření lítosti), jsme na dobré cestě z druhé třetiny.

Tato druhá třetina potřebuje k úspěchu, abychom k sobě byli upřímní, nelhali jsme si a nebáli se řešit třeba i nepříjemné věci, situace, nepodléhali strachům a obavám z pouhého pravdivého prožívání života sebou samými i lidmi kolem nás.

Třetí třetina je záludná. Dotýká se té části učení života, která je naprosto amorfní a je závislá na naší upřímnosti, statečnosti a faktu, že si vzpomeneme a přiznáme, kdy jsme podváděli sami sebe v dobrém úmyslu někoho potěšit, kdy jsme se báli přiznat si pravdu o našich pocitech a tím někoho druhého v daný okamžik zklamat. Dokážeme-li revidovat naše chování, myšlenky a přiznat si, že to byly pouhé obratné lži, přejdeme na upřímnou kontrolu pocitů, přání a jejich následování, nastane zásadní změna. Důležité je, nespěchat. Jednou se nám podaří zachytit naše falešné konání okamžitě a víme, že se podvádíme již při prvotní myšlence, někdy se nachytáme se zpožděním po pár vteřinách, popřípadě po několika hodinách nebo úplně zpětně, druhý den. Přesto, že už se stalo, nevadí. Důležité je, že si vůbec všimneme naší falešné reakce, odlišné od naší přirozené touhy, potřeby a přání. Toto je nejzásadnější vítězství a krok kupředu.

Celé je to o velké upřímnosti, sebekontrole a prožívání života s nadhledem a vírou, že cokoliv děláme, každé naše rozhodnutí, je správné a pozitivní.

No jo, jak to ale všechno rozpoznat? Jak zjistit, kde jsme se a kdy podvedli, nebo prostě „plácli" něco, co byla pouhá emoční záplata a narychlo z lítosti uvařený slib? Existují dvě roviny.

První: situace aktuálně prožívané, v nichž se můžeme přímo zaměřit na své myšlenky a pocity k danému problému, který je pro nás naprosto aktuální. Druhá, kdy nejsme schopni přesně určit, kde je problém a jak vznikl. Ovšem, pokud se nám v něčem nedaří, něčeho se nám nedostává, vždy na to přijdeme, stačí jen zapátrat a dát prostor upřímnosti. Není jiné cesty, než naslouchání pravdy postupná revize našich myšlenek a postojů. Zde je třeba se rozhodnout: budeme si raději stát za svojí „pravdou", nebo si zvolíme štěstí a spokojenost tím, že si prostě dovolíme celé to pustit, přiznáme si, co skutečně cítíme, co chceme, jaká cesta nám opravdu vyhovuje. Bez ohledu na to, co si myslíme, že se od nás očekává, zda je třeba se někomu zalíbit nebo zavděčit. A jak se to udělá, zařídí? Pouze přes naši upřímnost a odevzdání se.

Díky tomu jsme schopni odhalit, přiznat si: „tady jsem se při snaze o zvýšení platu několikrát rozčilil a řekl, že je to na h***o, a že stejně jsem nikdy neměl prachy". Popřípadě vzpomenout si, že při debatách s lítostivou kamarádkou zasaženou depresí a steskem, že je nezadaná, jsme ji chlácholili: „neboj, budeme mít svatbu a děti společně, to ti slibuji a přísahám".

Jsou různé techniky, jak vzpomínky vyvolat. Nejjednodušší je požádat před ukládáním ke spánku a sledováním snů a pocitů po probuzení. Otevřít se intuici a nic neposuzovat. V naší mysli je uloženo vše, takže každá situace se dá ze vzpomínek vyvolat. A pokud se to nedaří, i když víme, že jsme se asi nechovali korektně a nějaké zařeknutí nebo slib jsme patrně vytvořili, je možné projít regresní terapií, kineziologickou terapií a podobnými technikami.

Neviditelné kletby a sliby jsou ukryté v nenápadných hovorech a situacích a není nutné vždy na sto procent přijít a vzpomenout si. Důležité je, změnit postoj, přiznat si a říci, ne, tak to není, vždyť já to tak vůbec nechci. Je možné použít afirmační věty, kterými „přeformátujeme" danou situaci. Výborná technika na řešení těchto záležitostí je Ho'oponopono, nástroj na vyčištění a nulování vzpomínek. Možné je využít například i Andělských terapií.

A pokud víme, kde jsme se popřeli nebo vyřkli nějakou nepravdu, můžeme si nadefinovat s pomocí afirmace novou skutečnost, vnést do své mysli a celého Vesmíru objednávku na novou práci, dostatek financí, vztah nebo spokojenost se sebou samým.

Lidská mysl je největší hrozba pro každého člověka, jeho emoce se společně s negativními a lživými myšlenkami mohou postavit proti němu. Je zde však skvělá zpráva, vždy je možno provést změnu, upravit a zadat tak, aby se naše životy naplňovaly štěstím, radostí i hojností ve všech směrech. Stačí se „jen" pustit, uvěřit, pochopit se, a hlavně být k sobě upřímný, i přesto že se to celé zdá naprosto bolestivé a nepřekonatelné. Pokud míra bolesti naší nespokojenosti převáží bolest naší vnitřní lži a pochopení, stane se co je třeba a my začínáme žit podle své vnitřní pravdy a jsme sami sebou, spojeni se svým přirozeným plánem života.

©2012 Viktor Lelek

Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Kontakt

Poradna pro tělo a duši 

Viktor Lelek
Bolzanova 1
110 00 Praha 1

 +420 776 030 003