najděte si nás

Svými myšlenkami tvoříme svůj svět. Pomocí myšlenek se dají programovat ostatní - a snad nejsnadněji nevinná a všemu otevřená stvoření, naše děti. Říká se, že člověk by si měl dávat pozor na to, na co myslí, protože by se to mohlo splnit. Jak tedy mluvit, abyste své dítě ovlivňovali pozitivně?

 

Pokračování článku Dítě na dálkové ovládání

Co je to myšlenka a co dokáže?

Z čeho vznikla parní lokomotiva či dopravní letadlo? Z čeho židle, na které sedíte, postel, na které ležíte, ulice, po které kráčíte, nebo dům, ve kterém žijete? Díky myšlence! Jak to je možné? Každá myšlenka se dá chápat jako energie, která se transformuje v čin. Čin způsobí další akci. Pokud je naše tělo poháněno energií, máme svůj energetický systém, dokáže nás tedy jiná energie - myšlenka - ovlivňovat.

Pomocí myšlenek se dá i programovat. Nakonec na tom je dnes založená psychosomatika, motivační koučink, pozitivní afirmace atd. Když funguje to pozitivní, je jasné, že dokáže fungovat i protichůdné ovlivňování, tedy to negativní. Kdo si vzpomene na „komunistické“ školství, škatulkování na dobré a špatné, černé puntíky … Co myslíte, že to bylo? Opět jen programování, pro někoho pozitivní (výhodné), pro druhého negativní.

Svými myšlenkami ovlivňujete své dítě

Pokud máte obavy, že dítě nastydne, myslíte na to, jaká je venku zima a zda vaše dítě neprochladne, vytváříte objednávku. To je jako byste zadávali požadavek na jeho nastydnutí. Leze-li dítě na strom, prolézačku a vy na něj s hrůzou voláte, „Nelez tam, spadneš!“, co mu podsouváte? Samozřejmě to, že spadne!

Dávej pozor, ať tě nepřejede auto.“ „Neskákej do té louže, nebo nastydneš.“ Programujete do jeho mysli to, co obsahuje váš povel.

Teď se ohradíte, možná již poněkolikáté u tohoto textu. „No jo, ale musím ho nějak vychovávat - naučit ho poslouchat, chodit přes ulici, dávat pozor na auta...!

Ano, určitě ano. Ale věřte, že pokud od malinka budete svému dítěti k dispozici, vše mu trpělivě vysvětlíte a necháte ho věci vyzkoušet za vaší asistence, samo postupně i v útlém věku pochopí své (bezpečné) hranice.

Na prolézačky společně

Společně v jednom roce věku dítěte začněte zdolávat prolézačky a visuté žebříky na pískovištích (nebo o nějaký ten měsíc později, každé dítě je originál). Ukažte půlročnímu dítěti, že trouba pálí, a ročnímu, že čaj v hrníčku je horký, lehkým a rychlým přiložením ručičky. Pak na to navážete u přechodů a silnic, kde jezdí auta. Opakujte to tak dlouho, než to vaše dítko pochopí a zapamatuje si to. Děti potřebují dostat veškeré návyky do svého vědomí, ale příkazy, křikem a strachy to jde daleko hůře. 

Myšlenka a její „zadání“ funguje, i když je nevyřčená. V případě, že rodič myslí negativisticky a „bojí“ se, že dítě nebo jeho organismus něco nezvládne, opět „objednává“ to, na co myslí. „Hlavně, aby zase někam nelezl a aby někam nespadl.“ „Ve školce řádí rýma, abychom ji zase nechytli.“ „Dneska píšou písemku, aby zas nedostal pětku.

Nebo další myšlenky: „Naše dítě je nešika, stydím se před ostatními“. „Děti kamarádek už nemají plenku ani na noc, ale to naše jí má i přes den“. „Zase budou třídní schůzky, to bude ostuda, všichni se na mě budou koukat“.

Cokoliv, z čeho máte jako rodič strachy a obavy a směřujete to k dítěti nebo jeho počínání, jako byste za ním vysílali neviditelné zaklínadlo a smečku vlků, kteří ho rozsápou. Sami svým dětem „nakládáte“ a zatěžujete je svými těžkými a negativními myšlenkami.

Čím více myslíte pozitivně, tím spíše se nebojíte nemocí, úrazů, pádů, nezdaru ve škole nebo při sportu, a dáváte tak svému dítěti velký dar a klid pro jeho přirozené prožívání daných situací. Vytváříte v něm neviditelným kanálem pocit důvěry ve své schopnosti. Myšlenky, že něco nezvládne nebo nedokáže, mohou dítě trápit a může je vnímat jako nelásku rodičů vůči sobě.

Proč se to všechno děje?

Pokud odpovíte, že je to proto, abychom se učili a rostli ve svých životech, odpověděli jste správně. Platí nepsané pravidlo, že naše dítě je vždy vyspělejší a zkušenější bytost, než jsme my sami. Hra jménem život by jinak ani nefungovala!

Dospělý bývá obvykle ten, kdo vede a určuje. Na dítěti je, aby to nějak zvládlo, ale i to má své hranice. Dítě svými opakovanými reakcemi a potřebami stimuluje rodiče ke změně postojů, k trpělivosti a rozvážnosti, vede je k láskyplnému řešení situací. Tím se stává učitelem dospělých.

Dítě nelze zadupat do země, překřičet, vždy by se to takovému rodiči vrátilo i s úroky. Jediná možnost je porozumět a hledat jiné řešení - tím dochází k učení. Dá se říci, že děti nám dospělým zachraňují naše životy.

Klidné a pozitivní myšlenky, důvěra a láska za každých okolností je největší dar, jakým můžete obohatit své dítě. Ovšem, tím také pracujete na svých životech a štěstí.

Pamatujte, pokud je vaše dítě nervózní, neklidné, dostává se do stavu neovladatelnosti, nebo je nemocné, pouze volá o pomoc a neslyšitelnou řečí říká: „Haló, prosím, já jsem tady a potřebuji vás, vnímejte mně, takového jaký jsem a věnujte se mi“.

 

Hravá máma, článek ze dne 31. 12.

Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Kontakt

Poradna pro tělo a duši 

Viktor Lelek
Bolzanova 1
110 00 Praha 1

 +420 776 030 003