najděte si nás

Prakticky každý člověk, kterého přivítám v poradně, má přání změnit, zbavit se něčeho nevyhovujícího nebo obtěžujícího. Ví, co nechce. To je dobré. Někdy ví i co chce, ovšem neví jak, nebo nechce se zbavit toho, co brzdí to, co chce. Ovšem, nic z toho brzdění si neuvědomuje, alespoň ne na vědomé úrovni.

Nebo také ví, že se drží přežitého a nevyhovujícího, ale neví jak se toho zbavit. Klíčovou překážkou tento uzel rozmotat je, přesně vědět co chci a co nechci. Ale to není vše, protože kdo opravdu ví, co chce, nebo co nechce? A kdo to je, ten kdo ví? Jsme to my, naše já, případně ego, nebo nám to definuje přesně daný životní plán – náš osud, případně nějaká vyšší síla? Kdo ví toto? Každý sám za sebe dostane svou odpověď, když ne hned, tak časem.

To co nás soustavně sužuje, jsou prosté myšlenky. Jsou to „mrchy“ těkavé, které se soustavně klonují, sami sebe napodobují, a pokud si získají dostatečné obecenstvo v podobě bolestných vzpomínek – emocí, které jsou plné strachu a obav, získáváme toho nejschopnějšího scénáristu katastrofických příběhů. Pak každý krok na naší cestě bude předem zavrhnut, ohnut, jelikož očekávaný výsledek bude obava, v tom lepším případě, nebo přímo katastrofa. Ať nás napadne – případně intuice nám přinese skvělé řešení situací, nápady pro naplnění života, tak těkavé myšlenky, plné strachu, z nich udělají jen další příběh v naší hlavě. Budeme prosívat, kombinovat, nejen že se z nápadu nebudeme radovat, ale úplně proměníme tvořivou nabídku energie na tíživé bahno plné obav. Takový nápad se pak těžko realizuje, nebo naplní. Již přišel o svou energii a umírá.

Kdo se dokáže povznést nad obavy, nebo se s nimi vypořádat, získá možnost nabídku a tvořivou energii využít. Jestli to pro něj bude dobré a přínosné, to se pozná časem. Pokud nápad a myšlenka následovala falešnou cestu ega, potřebu jeho pouhého uspokojení, může se radost a cesta, na kterou jsme se vydali časem okoukat, zahořknout, neosvědčit. Ovšem i to bylo cenné. Už víme víc. Přišli jsme na to, co nechceme, nebo nepotřebujeme, i když jsme si mysleli, že právě to je to pravé, po čem jsme toužili.

I když cesta měla větší čí menší faleš, vytvořili jsme díky ní pohyb, a něco se naučili, zbavili jsme se falešné touhy, nebo vyléčili určitou bolestnou emoci a zkušenost. Je to lepší, než kdybychom neudělali nic.

Často zavrhujeme a obalíme strachem nápady a směřování k naprosto skvělé věci, možná ty největší poklady doslova okamžitě odložíme, zabetonujeme pět sáhu pod zem, rozmluvíme si je. Zde nastupuje odvaha největší, utrhnout se, odpoutat se, proklestit se ke svým pocitům a následovat jen to neviditelné a někdy nelogické chvění – mrazení v podbřišku, pěkný pocit v žaludku. Takové to neviditelné a jemné, co nám ve skutečnosti dělá to krásné kdesi v hrudníku. Mravenčení po těle. Ten kdo přes veškerý strach dokáže následovat právě tyto pocity, je na cestě hlubokého poznání a rozvoje života.

Pokud se nacházíme v přítomnosti, ale svými myšlenkami jsme stále v minulosti, zabraňujeme vzniku a realizaci své přítomnosti, samotného plnohodnotného bytí. Když jsme v přítomnosti, ale svými myšlenkami jsme stále napjati do budoucnosti, děláme to samé, opět zabraňujeme vzniku kvalitního bytí, nejsme v přítomnosti. Z minulosti nevznikne přítomnost, z budoucnosti také ne. Přítomnost se může narodit pouze zase ze samotné přítomnosti. Myšlenky plné obav, katastrofické scénáře pocházejí ze vzpomínek na minulost, nebo převzaté zkušenosti, případně vytvářejí scénáře tíživé a nepodařené budoucnosti. Ale pak si stačí říct: „Máš teď nějaký problém nebo důvod, cítit se mizerně, nebo mít strach? Děje se teď něco špatného, nebo tíživého?“ 

A ještě si závěrem dovolím s radostí připojit jeden příběh, sepsaný moudrým a milým mužem.

Opice pochybnosti

Když do vás vejde pochybnost nebo nějaká jiná negativní síla, představte si, že je to opice, která vás neustále obtěžuje. Modlíte se a meditujete a tato opice vás obtěžuje. Necháte ji, aby pokračovala, protože jste trpěliví. Vaše trpělivost tu soutěží se zlomyslnými kousky opice. Protože jste hledající, nutně musíte mít více trpělivosti než někdo, kdo neaspiruje a nehledá. Jelikož opice nemá aspiraci, její trpělivost se vaší nemůže vyrovnat. My máme ego a také opice má určitou formu ega. Jestliže opici nebudete věnovat pozornost, nakonec pocítí, že je pod její důstojnost obtěžovat vás. Trpělivost má schopnost rozpouštět negativní síly. Máte-li trpělivost, negativní síly nemohou nikdy zvítězit.

 

Pochybnost je odvěká nemoc.

Víra je odvěký lék.

Soucit je odvěký lékař.

Zájem je odvěká ošetřovatelka.  

                                                            Sri Chinmoy 

Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Kontakt

Poradna pro tělo a duši 

Viktor Lelek
Bolzanova 1
110 00 Praha 1

 +420 776 030 003